Jak ji poznat
Jde o drobného ptáka s délkou těla přibližně 14–15 cm. Typickým poznávacím znakem je zbarvení hlavy, podle kterého dostala tato pěnice své jméno.
Samec má výraznou černou čepičku, šedé tělo a světlejší spodinu.
Samice má čepičku hnědou, jinak je zbarvená podobně, ale celkově méně kontrastně.
Právě rozdílná barva „čepičky“ umožňuje poměrně snadné rozlišení pohlaví, což u mnoha jiných pěnic nebývá možné.
Zpěv – hlavní poznávací znak
Pěnice černohlavá je považována za jednoho z nejlepších zpěváků mezi našimi pěvci. Její zpěv je melodický, plynulý a často připomíná zrychlenou a jemnější verzi zpěvu kosa. Samci zpívají zejména na jaře, kdy si vymezují teritorium a lákají samice. Zpěv se ozývá nejčastěji z korun keřů nebo stromů, kde je pták často dobře ukrytý před zraky pozorovatelů.
Potrava
Během jara a léta tvoří hlavní část potravy hmyz, pavouci a další drobní bezobratlí, které pěnice sbírá z listů a větví. Na konci léta a na podzim se její jídelníček mění — významnou roli začínají hrát bobule a měkké plody, například bez, rybíz nebo ostružiny. Právě tehdy ji lze častěji zahlédnout i na zahradách.
Hnízdění
Hnízdo si pěnice černohlavá staví nízko v hustých keřích nebo mladých stromcích. Je poměrně nenápadné a spletené z jemných stébel, kořínků a listů. Samice klade obvykle 4–6 vajec, na kterých sedí převážně sama, zatímco samec se podílí na obraně území i krmení mláďat.
Výskyt a tah
V České republice je pěnice černohlavá běžným hnízdním druhem. Obývá listnaté i smíšené lesy, parky, zahrady, remízky a křovinaté porosty. Část populace je tažná — ptáci odlétají na zimu do jižní Evropy a severní Afriky, zatímco někteří jedinci (zejména v západní Evropě) zůstávají i přes zimu blíže místu hnízdění.
Úvodní fotka: © Christoph Moning, Eurasian Blackcap, CC BY
